Ozvěny Mexika

(Last Updated On: 30.3.2016)

Stadion Mexicali

Až dnes se dosávám k tomu, abych sepsal své dojmy zvystoupení mužské reprezentace v Arizoně a na kvalifkaci v Mexiku. Je těžko shrnout to do krátkého článků, protože dojmů mám na celou knihu.

Když jsem byl v lednu osloven ČBA, jestli bych nechtěl jet s reprezentací do USA a Mexika, tak mě to opravdu ohromilo. Dostat se jako novinář na tak velkou akci bylo pro mě obrovskou ctí. Vše se samozřejmě mísilo s obavami, jestli nezklamu fanoušky v Česku a jestli dokážu odvést dostatečně kvalitní práci.

Po neuvěřitelně dlouhé cestě jsem konečně 10. března večer přistál ve Phoenixu společně s kameramanem Tomášem. Hned další den dopoledne nás čekal přesun do tréninkového areálu Brewers a trénink i utkání reprezentace. Ten zápas jak již všichni víte naši kluci prohráli 4-5, ale odvedli opravdu dobrý výkon, což kvitovali samí fanoušci a trenéři Brewers. Bohužel u nás se tento výsledek s takovou odezvou moc nesetkal.

Mike Griffin spolu s Jayem Scottem (zakladatel Purpose Driven a velmi důležitá osoba v pozadí českého týmu) pro český výběr připravili konfrontaci s těžkými mužstym. Paradoxně nejslabším soupeřem byla Francie, která toho proti nám moc nepředvedla. V areálu Dodgers si na náš zápas s reprezentací země Galského kohouta našlo cestu i několik desítek amerických fanoušků. O to víc mrzelo, že Francie místo dresů nastoupila do zápasu pouze v tričkách. Zdá se mi, že Francouzi zapomněli, že reprezentují nejen svou zemi, ale také evropský baseball. To v našem týmu celý trénerský štáb stále trval na tom, aby hráči měli na každý zápas čistý a upravený dres. Jay po každém utkání posbíral dresy od všech hráčů a odvezl je někam do prádelny. Další den tak hráči měli čistý dres připravený na zápas.

Další dvě utkání s organizacemi MLB již byly opravdovou prověrkou před nadcházející kvalifikací. Hlavně výběr Chicaga Cubs ukázal, jak nádherný může baseball být. Musím říct, že i když naši kluci prohráli 0-10, tak jsem si zrovna tento zápas z těch přípravných nejvíc užil. Bohužel ani při jednom utkání jsem nebyl schopen zajistit si přístup k některé z místních wifi sítí. V areálu Brewers se mi to nepovedlo ani navzdory tomu, že jsem se procpal až do hlavní kanceláře (se divím, že mě ochranka nikde nezastavila, ale asi jsem šel moc suverénně). Tam jsem však narazil na to, že jsem neměl MLB media kartu. Aspoň vím, co pro příště naše výprava potřebuje zajistit.

Po přesunu do Mexika nás čekal nádherný hotel a ještě hezčí stadion. Na prvním tréninku našeho týmu mě oslovilo několik místních novinářů a diskutovali jsme o českém baseballu. Absolvoval jsem také své první interview pro mexickou televizi a překvapilo mě, že španělštinu ještě celkem zvládám. Bylo opravdu zajímavé sledovat překvapení Mexičanů, že Češi hrají baseball. O to větší překvapení jsme jim připravili hned v prvním utkání, kdy kluci po heroickém výkonu podlehli favoritovi pouze 1-2. Tento výsledek najednou zvedl zájem mexických fanoušků o náš tým, který byl do té doby prakticky nulový. Ten se zvedl po parádním utkání proti Německu, kde kluci opravdu nic nevypustili a bojovali celý čas. Myslím, že všechny hráče bude ještě dlouho mrzet prohra s Nikaraguí, která v aktuální síle nebyla lepší než my. Ale i to je sport a baseball obvzlášť. Pokud by naši kluci postoupili do finále, tak jsem ochoten se přiklonit k názoru Michala Mullera, že bychom Mexiko přehráli silou vůle. Pro mě osobně bylo nejtěžším úkolem zařídit přímé přenosy ze zápasů pro české fanoušky. Když jsem v první den kvalifikace přišel na to, že jimi slibované přenosy nebudou… Ani nechci psát, co se mi honilo hlavou. Několikahodinová intenzivní emailová diskuze s lidma z MLB nakonec přinesla své ovoce a jsem rád, že fanoušci měli možnost vidět všechny utkání live a zdarma.

Co však stojí za tímto dobrým vystoupením českého týmu v Mexiku? Dovolím si říct, že na prvním místě trénerský kolektiv. Tým kolem Mikea Griffina odvedl výbornou práci a dokázal kluky výborně připravit. Hlavně po psychické stránce. Reprezentanti si určitě budou dlouho pamatovat příslov Trota Nixona před jedním z utkání. Dalším dílkem úspěchu byl kolektiv. Tato parta se již dlouho zná a bojuje spolu na různých turnajích a zápasech. Za dva týdny pobytu s mužstvem jsem nebyl svědkem žádného konfliktu mezi hráči. A posledním je sebevědomí. Na toto téma jsme diskutoval s Jayem Scottem, který říkal, že právě to se snažili v našem týmu za poslední roky vybudovat. I proto loni českou reprezentaci vzali na dvoutýdenní trip do Severní Karolíny, kde odehráli spoustu zápasů proti špičkovým univerzitním týmům. Trenéři chtěli hráčům ukázat, že se můžou měřit i se silnými soupeři a odehrát s nimi vyrovnané bitvy.

Co dodat na závěr? Český baseball ukázal, že má na čem stavět. Ukázal, že pokud zaujme profesionální přístup, tak může hrát důstojnou roli v celosvětovém měřítku. A v neposlední řadě ukázal, že nejvíc toho dokážeme, pokud budeme držet spolu a bojovat jeden za druhého.

 

Ján Jabrocký

Czech and Slovak baseball journalist.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

%d blogerům se to líbí: